Mám celý svět v postýlce

Článek do časopisu Maminka, který vyšel v srpnu 2021

  • Od období šestinedělí až do prvního půl roku po porodu.
  • Některé ženy netrpí sociální izolací (o níž se v mateřství často mluví), netouží se setkávat, přijímat návštěvy, povídat si na hřišti s jinými matkami, absolvovat sleziny, chodit s miminkem na plavání a kojenecké masáže, apod. Vystačí si s miminkem sami a často odsunou i partnera.
  • Důvody jsou různé, mohou to být maminky introvertky / mateřství je tak vyčerpává, že nemají na nic kromě péče o dítě sílu / potřebují být jen s dítětem a budovat si vztah / baby brain…

O NÁVŠTĚVÁCH

Do porodnice za mnou dorazila celá moje rodina. V šestinedělí na několik dní přijela i ta manželova. Kamarádky vydržely, ale po šestinedělí začaly taky dorážet. Jako by to patřilo ke „kamarádskému bontonu“ – navštívit matku, která „nemá co dělat“.  

A když bylo dceři tři měsíce, manžel nám zamluvil Silvestr na horách. Všechno to bylo vždycky velmi vyčerpávající – pro mě i pro dítě.

Samozřejmě vím, že nejasertivnější by bylo říct: „Nezlob(te) se, jsem unavená, dejte mi pár dnů/měsíců pro sebe, já ani dítě nejsme na návštěvy připravení – nepřijímat je ani na ně nejezdit.“ Jenže právě v té únavě, nevyspání a hormonech na pochodu člověk moc asertivní není. Do toho třeba i nátlak rodiny, pocit viny, že chtějí vidět miminko atd. 

Mluví s vámi o podobných tématech matky po porodu, nebo i pár měsíců po porodu? Že navzdory obecnému přesvědčení jim ta izolace nevadí, že netouží, aby jim do jejich rutiny někdo vstupoval? 

Nevím jestli lze použít slovo izolace, ale často se mnou ženy mluví o tom, jak si nechaly vzít tento posvátný čas po porodu tím, že měly spoustu návštěv a snažily se všem zavděčit. Přijde mi, že je třeba přenastavit společenské vnímání matek po porodu. Nejde totiž pouze o ně, ale o dyádu matka-dítě, do které by nikdo neměl vstupovat, ale naopak ji maximálně podporovat. To znamená, že od ženy nemůžeme očekávat její normální chování, je stejně tak citlivá, jako novorozené dítě, a učí se vnímat jeho potřeby. Z toho důvodu může být velice těžké přijímat návštěvy a účastnit se společenského života. Potřebuje čas jen pro sebe a své dítě. V nejlepším případě by neměla být sama, pokud si to vyloženě nepřeje, ale naopak podporována někým, kdo ctí její posvátný prostor. Například citlivý partner, blízká rodina, která si nenárokuje pozornost, ale ví, že teď je potřeba zajistit potřeby matky, aby se mohla plně starat o své dítě. 

Je to dané třeba i historicky, že rodička byla jaksi bokem od všedního dění, ponechána, aby se soustředila na dítě, aby se spolu sladily? 

Ano, kdysi zůstávala žena po porodu ve svém bezpečném prostředí, kde se mohla ladit na svou novou roli matky, a přitom jí byli k dispozici další členové rodiny, zkušenější matky, porodní báby, sousedky, které se staraly, aby ji fyzicky nic nechybělo. Mohly jí také s čímkoli poradit díky svým zkušenostem. Zároveň z ní byla sejmuta nutnost zúčastnit se jakéhokoliv společenského života. To je velký rozdíl oproti dnešku. Dnes je žena opravdu izolována, často nemá kolem sebe možnost kontaktu s lidmi, kteří by se o ní citlivě starali bez narušování úzkého vztahu s dítětem.

S kamarádkami se to ještě dá, ale jak nevoli se vidět sdělit rodině?

Myslím si, že je důležité sdělit rodině své hranice už před porodem. Mluvit s nimi o tom, jak si to přejete a představujete. Vysvětlit jim, jak důležitý je čas po porodu, kdy je žena velmi citlivá a potřebuje se  adaptovat na svou novou roli spolu se svým dítětem. A je potřeba, aby tento čas nebyl nikým a ničím narušován.

Může v tom sehrát nějakou roli otec, aby fungoval jako jakési komunikační síto a „odrážel“ návštěvy? Převzal tu komunikaci se světem venku, když matka se soustředí na svůj mateřský svět?

Určitě ano. Role otce po porodu by měla být primárně definována jako ochrana spojení matka-dítě. Ale i zde platí, že je velmi důležité o tom všem s partnerem mluvit již před porodem. O tom, jaké to období bude, co bude žena potřebovat, kdo se bude starat o domácnost. Domluvit si jasná pravidla, která se samozřejmě můžou po samotném porodu ještě změnit, ale už bude možné vycházet z nějakého základního konsensu. 

O MATEŘSKÝCH OBAVÁCH

Vadilo mi, když se mého čerstvého tvorečka někdo „cizí“ dotýkal. Byla jsem jakoby ve střehu. Obzvlášť, když některé návštěvy nemají takt a přijdou třeba s rýmou.

Bylo tohle součástí mojí mateřské paranoi, nebo v tom opravdu může být dráždění nějakých ochranitelských pudů? Že mi vadí, jak mi někdo otlapkává dítě a prská na něj? 😊

Samozřejmě to má svůj biologický původ, dítě má být v blízkosti matky, sdílet s ní její intimní prostor. K tomu je zapotřebí dodat, že lidské mládě se rodí nejméně vyvinuté ze všech mláďat savců a potřebuje dalších devět měsíců k tomu, aby začalo být částečně samostatné. Tak se to děje u některých mláďat již od narození. Proto je logické, že potřeba matky je mít své dítě stále u sebe, i když už nejsou jedním fyzickým tělem. Stále patří neoddělitelně k sobě. Proto mohou přijít nepříjemné pocity v momentě, kdy má dítě v rukou někdo cizí. Je zapotřebí ctít, že matka nejlépe ví, co dítě potřebuje, může proto vnímat jeho ohrožení.  

PLAVÁNÍ, KROUŽKY, MATEŘSKÁ CENTRA

Četla jsem, že kolektiv ocení dítě až od dvou let. Z toho mi plyne, že „sociálně“ nemá význam brát dítě na různé kurzy a kroužky. 

Tedy že to nemá význam pro dítě, spíš pro matku. Nejsou mateřská centra tedy spíš pro maminky, než pro děti? Aby se potkaly, vypadly z domova?

Určitě ano, možná se alespoň z části taková místa snaží nahradit komunity, v kterých jsme kdysi žili. Prostor, kde matka není na dítě sama a může být v kontaktu s ostatními. Samozřejmě je ale na každé ženě, aby dělala to, co ji osobně vyhovuje, v čem se cítí dobře. Jestli to bude doma, nebo při navštěvování mateřských center je na ní, a to vnímám jako nejdůležitější. Naučme se zkrátka respektovat svobodnou volbu žen-matek.

VZTAH S DULOU

Já sama jsem dulu neměla. Představuju si, že po prožitém těhotenství a porodu se z duly stane taková kamarádka? 

Může tomu tak být, ale není to pravidlem. Jedná se stále o poskytování placené služby. Některé ženy si s sebou berou dulu jen k porodu, další s ní navážou užší vztah v průběhu těhotenství a dula k nim třeba dochází i po porodu.  Po takové době, a ještě k tomu s velmi intenzivním společným prožitkem jakým porod je, může vzniknout velmi hluboký vztah, ale osobně takovou zkušenost nemám. 

Kromě toho, že dula po porodu poradí s péčí o miminko, s kojením, s hojením poporodního zranění – pomáhá i přímo s miminkem? (Sice jsem moc nechtěla, aby mi na miminko někdo sahal a prskal, ale toužila jsem, aby někdo vzal kočárek a dvě hodiny s ní chodil venku a já mohla být sama.)

Pokud si to žena vyloženě přeje tak může. Proto existují poporodní duly, které se zaměřují na péči o matku a dítě po porodu. Mohou pomoci s prací v domácnosti, přinést nákup, uvařit kvalitní jídlo pro kojící matku, dopřát jí masáž nebo třeba pohlídat miminko v situaci, kdy se žena potřebuje například osprchovat.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů