Rozhovor s PA Soňou Klingerovou

Nejprve vystudovala geriatrii, poté se přesunula na opačný konec medicínského spektra a stala se porodní asistentkou. Pracovala v Čechách, nyní působí v Kanadě. Soňa Klingerová, která mimo jiné provozuje web zaměřený na ženské zdraví, wellness a niche kosmetiku, propaguje holistický a individuální medicínský přístup k ženě každého věku. „Pro těhotné a rodící ženy je takový přístup důležitý, protože porod matku ovlivňuje na celý život, stejně tak je zásadní pro její dítě, ale například i partnera,“ říká Soňa, která je zvyklá na vysokou úroveň porodnictví v Kanadě a změny se rozhodla podpořit i u nás. 

„To, jak děti přichází na svět a jak je se ženou v tomto okamžiku zacházeno, odráží celkovou vyspělost a úroveň národa. A nemusí jít jenom o porod. Absolvování potratu či chirurgického odnětí ženských orgánů, to všechno jsou situace, které ženě zůstávají vryté do paměti. Byť to nejsou okamžiky šťastné, každá žena by na ně měla vzpomínat s tím, že s ní bylo zacházeno citlivě a s respektem,“ zdůrazňuje Soňa, která nám prozradila největší rozdíly mezi kanadským a českým porodnictvím a také to, jak se rodí v pustině u polárního kruhu. 

Máte za sebou praxi porodní asistentky v největší porodnici v Britské Kolumbii. Co Vás ve Vancouveru nejvíce překvapilo? Dokážete jmenovat klady i zápory tamních zvyklostí?

Překvapila mne míra kompetencí a odpovědnosti, kterou porodní asistentka má, také nutnost opakovaně absolvovat zkoušky pro udržení licence. Kontinuální vzdělávání zkrátka v životě zdravotníka nikdy nekončí. Tím, že se zkoušky obnovují každé dva roky, máte pocit, že je vlastně skládáte pořád. Zároveň s tím ale zcela souzním a považuji to za základ nutný pro vykonávání praxe a pro zajištění kvalitní péče o ženu a dítě. 

Za negativa, pokud je tak můžeme nazvat, považuji dané a přísně dodržované postupy a metodiku. Tyto fixní zásady v oblasti péče ve valné většině situací minimalizují pochybení a případné omyly, ale v některých hraničních případech nemusí dávat dostatečný prostor k flexibilitě.

Když jste se později na dva roky přesunula do porodnice dále na sever k polárnímu kruhu, v čem byl pro Vás oproti Vancouveru největší rozdíl? Jak tamní nízká hustota obyvatel ovlivňuje práci tamních porodních asistentek v komunitě? Lze vůbec fyzicky včas dojet za rodící ženou?

Život na severu Kanady je oproti životu v pohodlném městě velmi odlišný. Nízká hustota obyvatel, extrémní podnebí s nepředvídatelnými změnami a velké dojezdové vzdálenosti ovlivňují vše včetně zdravotní péče – její dostupnost, rychlost zásahu, rychlost přeložení do zdravotnických zařízení vyššího stupně. Ovlivněné jsou také šance na přežití po traumatech/úrazech ale i při porodních komplikacích pro ženu a dítě.

Ačkoliv zdravotní střediska nebo nemocnice na severu zdaleka nejsou iglů s postelemi z ledu, tak rozvíjející se HELLP syndrom, žena s hrozícím předčasným porodem nebo extrémně nedonošený novorozenec potřebují péči jinde. Letadlo, vrtulník ani sanitka v extrémním větru se sněhovou bouří však nejsou schopné provozu a dochází k prodlení. To může vést a bohužel někdy vede až k tragickým následkům. Proto si také v této části Britské Kolumbie z praktických důvodů ženy raději volí porody ve zdravotnických zařízeních spíše než v domácím prostředí. Každý člověk žijící na severu, kde klimatické podmínky ovlivňují úplně vše, musí počítat s vyšším rizikem.

Zmiňovala jste domácí porody. Jak se na ně Kanada dívá?

Jako na naprosto běžnou záležitost. Pokud žena splňuje základní zdravotní podmínky, je volba pouze na ní. Nikdy jsem nezažila ze stran veřejnosti, lékařů nebo ostatních žen žádnou formu osočování vůči matce, která se takto rozhodne. Nesetkala jsem se ani s konstatováním, že ohrožuje své dítě na životě, ani jsem nečetla v novinách bulvární články typu “rodila doma a dítě za to zaplatilo životem”. 

Domácí porody jsou v Kanadě legální a obzvláště ve velkých městech nejsou ničím neobvyklým. Porodní asistentky, které mají licenci k vedení domácích porodů jsou speciálně vyškolené, mají u sebe léky, adekvátní pomůcky k neodkladné péči i resuscitaci. Ne každý porod započatý doma se v domácím prostředí i dokončí. Je to zcela pochopitelné a s převozem do porodnice počítá žena, porodní asistentka i personál v porodnici. Občasné převozy jsou uskutečňovány například z důvodu žádosti o epidurální analgezii. 

Na jaké bázi funguje v Kanadě vztah porodní asistentky a lékařů? Vnímáte mezi těmito dvěma profesemi určitou míru rivality, nebo jde naopak spíš o partnerství? 

Rivalitu jako takovou jsem mezi nikým nezaznamenala. V zaměstnání je znát určitý respekt a vztah je zároveň milý a přátelský, včetně přístupu k pacientkám / klientkám.

Jak byste popsala rozdíly v celkovém přístupu zdravotnického systému k rodičce? Mám na mysli zejména bonding, kojení… 

Všechny zásadní věci, které jsou pro matku i dítě v rámci poporodní adaptace důležité, jsou tu zároveň i samozřejmé. Nikdo nemusí extra zvlášť vyžadovat v porodním plánu bonding, kontinuální přítomnost matky s dítětem ani podporu kojení, která je tu mimochodem velmi rozsáhlá. Novorozenci je umožněn skin to skin kontakt s matkou i tehdy, když má nižší Apgar skóre, či pokud vyžadoval po porodu krátkodobou intervenci týkající se dýchání, stejně tak i poté, co porod proběhl operační cestou. Je to zcela normální a nikoho ani nenapadne, že by tomu mělo být jinak. Výjimkou jsou jen mimořádné situace, kdy dítě potřebuje intenzivní péči. Pokud to nevyžadují důvody jako je extrémní nezralost, nutná podpora dýchání na ventilátoru a další vážné indikace, zásadně se vyhýbáme také umisťování novorozenců do inkubátoru “na zahřátí”. V realitě jsem to nikdy nezažila a tuto metodu považuji za obrovský nešvar v českých porodnicích. 

V Kanadě také neexistují oddělení fyziologických novorozenců, kam by se děti umisťovaly na pozorování. Novorozenec je po porodu celou dobu v nemocnici s matkou. Týká se to i zákroků jako odběr krve z patičky a dalších. Celkově u nás nedochází k situacím, že by si kdokoliv pro dítě přišel a odnesl ho někam pryč bez souhlasu. To neexistuje. Dítě je rodičů a patří jenom jim. 

Jak vnímáte vývoj v Čechách? Svítá podle Vás porodní asistenci na lepší časy? V čem spatřujete hlavní překážky?

Překážkou je rigidní systém a finanční zájmy samotných lékařů a nemocnic. Naštěstí se z nebojím se říci diktátorského přístupu lékařských autorit pomalu vymaňujeme. Za progresi stavu českého porodnictví v současné době bojuje mnoho žen – porodní asistentky, duly, psycholožky, právničky. Byť je česká společnost bohužel stále velmi patriarchální a tyto ženy potřebují být více slyšeny, díky nim a jejich neutuchající snaze už dochází ke zlepšení. Velkou úlohu v tom sehrávají i klientky, pacientky. Pacient nemůže být donekonečna jenom pasivním příjemcem zdravotní péče, ale měl by se na přístupu ovlivňujícím jeho zdraví aktivně podílet. 

Další brzdu pokroku vidím v primárním smýšlení typu, že v porodnictví patříme do světové špičky. Pokud si nepřipustíme, že měřítkem kvality porodnické péče není pouze přežití matky a dítěte, tak nejsme ani na samém začátku. I alkoholik musí nejdříve připustit, že je alkoholikem. Teprve až když to udělá, může se léčit. Bez toho to nejde. Cesta ke zlepšení vede přes sebereflexí a ne sebechválu, která vůbec neodráží realitu české nemocniční porodnické péče. Až si úplně všichni v oboru plně uvědomí závažnost problémů, kterými české porodnictví trpí, budou dveře k progresi otevřené dokořán. Dosavadní a současný model péče o ženu, který je v Česku dostupný, není udržitelný a zaostává. Pojďme si to přiznat a pojďme to změnit. 

V Česku mohou být z veřejného zdravotního pojištění hrazeny pouze tři návštěvy PA, avšak pouze ve chvíli, kdy jsou indikovány gynekologem. Pochopitelně také zdaleka ne každá PA má s pojišťovnou smlouvu. Pro mnoho žen jsou tedy tyto služby stále nedostupné. Jak je tomu v Kanadě? Je tam služba PA dostupná každé ženě?

Péče porodní asistentky je v Britské Kolumbii dostupná pro každou nízkorizikovou těhotnou ženu. Je plně hrazená z veřejného pojištění a nemusí být indikována lékařem. Primárně je to tak, že si žena sama vybírá, zda bude v péči lékaře či porodní asistentky. Neplatí žádné extra balíčky ani poplatky za standardní vyšetření, základní screening, obrázky z ultrazvuku, jednorázové vyšetřovací pomůcky. Návštěvy porodní asistentkou v domácím prostředí pod toto spadají též. 

V čem se liší kompetence PA a nároky na její vzdělání a schopnosti v Kanadě oproti Česku?

Liší se celkem značně. Vzdělání je zaměřené i na porody mimo nemocniční prostředí. Porodní asistentka může předepisovat léky, indikovat krevní testy a další odborná vyšetření. Za podávání léků je zodpovědná stejnou měrou jako lékař. Jak už jsem říkala, je také povinna si každé dva roky obnovovat kurzy a zkoušky.

Celkově je vzdělání hodně zaměřeno na kritické, akutní situace a teoretickou i praktickou vybavenost k jejich řešení. To se pak týká i tréninku přímo v zaměstnání. V rámci našeho oboru je to program MoreOB (Managing Obstetrical Risk Efficiently), který se prochází celý rok teoreticky i prakticky. Jeho součástí jsou vykonávané scénáře kritických situací v porodnictví. Tohoto tréninku se účastní všichni v týmu včetně porodníků a anesteziologů.

V čem ještě kromě těhotenské péče a péče při porodu podle vás spočívá práce a poslání porodní asistentky?

Porodní asistentka je v centru péče o ženu i v jiných obdobích života. Kvůli biologické podstatě se žen může týkat široké spektrum zdravotních obtíží. Tělo i psychika prochází během života zásadními změnami začínajícími pubertou, pokračujícími nástupem menstruace, otěhotněním. Poté přichází perimenopauza, menopauza a s ní spojené mnohdy velmi náročné období včetně případů onkologických i jiných diagnóz.

Práci a poslání porodní asistentky vidím i v podpoře žen v obdobích hormonálních změn, neplodnosti a prekoncepčním období, s holistickým pohledem na fyzické, psychické i emoční zdraví. Řekla bych, že úloha porodních asistentek je nezastupitelná. Ve většině společenství a kultur to byly a dodnes jsou právě ony, které poskytují ostatním ženám podporu. Existence kontinuální péče o ženu porodní asistentkou je zkrátka až dodnes přítomná tam, kde se dbá o podporu zdraví i komfortu žen a jejich dětí. Věřím, že tato péče porodními asistentkami, tolik žádaná a s výbornými výsledky aplikovaná v západních zemích, by měla získat svoje místo i v Čechách.

Kdo je Bc. Soňa Klingerová, DiS., RN?

Vystudovala Geriatrii a sociálně – zdravotní péči na Lékařské Fakultě v Plzni. Poté její kroky směřovaly ke studiu oboru Porodní asistence. Po absolutoriu získala licenci pro práci v Kanadě. Pracovní zkušenost ji zavedla na kanadský sever a do největší provinční Univerzitní ženské nemocnice ve Vancouveru, konkrétně na oddělení vysoce rizikových, patologických těhotenství a porodů. 

Kromě kontinuálního vzdělávání v oblasti své profesní praxe se věnuje holistickému poradenství týkající se nutriční suplementace v rámci ženského zdraví. Zajímá se o antiaging, wellness a zdravý životní styl. Vede individuální prekoncepční a těhotenské konzultace a předporodní přípravu.

Více na https://organicstyle.cz

https://www.instagram.com/organicstyle.cz