Porodní asistentka, psycholožka
Mgr. Kristina Zemánková
Provází ženy krásným a silným obdobím těhotenství, porodu a mateřství od roku 2007. V roce 2010 dokončila bakalářské studium porodní asistence na Univerzitě Palackého v Olomouci a v roce 2014 dokončila magisterské studium psychologie na filozofické fakultě stejné univerzity. Od roku 2010 je registrována na Ministerstvu zdravotnictví ČR jako zdravotnický pracovník pracující samostatně bez odborného dohledu. Od prosince 2012 má oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru porodní asistentka formou domácí péče.
Je členkou profesní organizace Unie porodní asistentek. V rámci této organizace má na starost rozvoj komunitní péče, tedy podporu porodních asistentek, které pracují samostatně.
Pravidelně navštěvuje odborné semináře v rámci celoživotního vzdělávání a účastní se odborné supervize v porodní asistenci.Zajímá se o psychosomatiku.
„Jsem porodní asistentka a psycholožka. Klloubím dva obory a dva pohledy na to, jak přivádět děti na svět: jednak se soustředím na zdravý průběh porodu, ale i na to, jak zaopatřit, aby žena prošla porodem jako posilující zkušeností, dodávající sebevědomí a sílu pro její další život. Z porodu by si žena taky měla odnést obrovské množství endorfinu, aby měla sílu na další náročnou péči. Porod je intimní událostí, která zásadně mění sebepojetí ženy.
Dříve jsem pracovala jako komunitní porodní asistentka na Moravě. V současnosti pracuji se ženami, které mají porodní trauma. Vzniká různými způsoby, ale společnými jmenovateli jsou strach o život a zdraví dítěte a ztráta kontroly. Ta plyne často z nedostatku komunikace zdravotníků a následného nedostatku informací. Když nemá žena nikoho, kdo by ji intenzivním porodním zážitkem provedl, může se cítit ztracená."
„Trauma provázejí pocity selhání, zvlášť pokud se porod vyvine nečekaným způsobem. Zejména se to děje po akutních sekcích a výraznějších zásazích. Další citlivou oblastí a potenciálním zdrojem traumatu jsou první chvíle po narození. Pokud není možný bonding (zdravotní důvody, neochotný personál), ženy pak často pociťují nějaké prázdné místo a snaží se jej zaplnit. Výjimkou není ani posttraumatická stresová porucha, kterou trpí i vojáci ve válečných konfliktech."
„Jedna klientka po akutní sekci si odnesla pocit nepochopení, proč operace vůbec proběhla, proč nedostala dost času porodit přirozeně. Nikdo jí tehdy opravdu nevysvětlil nutnost zásahu. I mnoho let po porodu stále nechápe, co se tehdy dalo. Srozumitelnost situace a správná komunikace se ženami jsou největší prevencí traumatu.
A v tom by měli být zdravotníci školeni. Zásadní je mezioborová spolupráce: např. propojování porodní asistence s fyzioterapií či psychologií."
„V celém systému dnes chybí péče o zdravotníky. V ČR se tento aspekt práce teprve rozvíjí, už vznikají první supervizní skupiny, kde zdravotníci mohou ventilovat emoce, které řeší a i u nich samotných mohou být zdrojem traumatu. Psychologická podpora zdravotníků v ČR velice chybí.
Porodní asistentky v komunitě, kterých je málo, jsou často přetížené, nemohou se vzájmeně zastoupit a hrozí jim proto brzké vyhoření. Oficiální zdravotnický systém je bohužel nepodporuje, naopak jim mnohdy hází klacky pod nohy."
ZMĚŇME TO SPOLEČNĚ!
Pomozte porodním asistentkám, ať můžou pomáhat ženám užít si mateřství bez zbytečných traumat. Podepište petici a přispějte tak ke změně postavení porodních asistentek v České republice!
